19. 10. 2018
Můj postoj k pečení a sladkým receptům na blogu
Byla to celkem mela. Nejdřív taková postupná a pozvolná v podobě negativních komentářů pod sladkými recepty. Nedalo mi to, a sepsala jsem k tomu vyjádření. Po něm přišla další mela. A tak jsem psala vyjádření druhé. Teď už věřím, že všichni můj postoj znají a chápou. Vše proběhlé a napsané jsem se rozhodla umístit do článku níže, aby tu ten postoj zůstal uchován i pro časy budoucí. Kdybyste náhodou nevěděli, co ode mě můžete čekat 🙂
Poslechla jsem si už, že tím podněcuju rodiče k podávání cukru, že nejsem dost alternativní, že sama jsem pak tlustá a podobně… Když se podíváte do historie blogu, určitě zjistíte, že sladké na něm na začátku opravdu nebylo. Ani nebyl důvod, moje dcera ho v tu dobu ještě také nedostávala. Jenže poptávka rostla a mně skutečně píší mnohé maminky (třeba i osmiměsíčních dětí), které si recepty na domácí sladkosti pro děti žádají. A mě to najednou staví do situace, kdy se musím rozhodnout. Nedám takový recept na blog, abych náhodou nevypadala, že podporuju konzumaci sladkostí? A nebo naopak podpořím tu maminku, jejíž představa o stravě je ohřát párky a koupit brumika, v tom, aby udělala něco domácího? Rozhodla jsem se pro to druhé❗
Pro mě totiž jedna poctivá domácí buchta k občasné svačině, vyvážená ideálně i pohybovou aktivitou, je zcela v pořádku, a vůbec to neznamená, že tím maminky nabádám k tomu, aby pekly buchty jak na běžícím pásu a cpaly jimi malé děti od rána do večera. Mně jde o POCTIVÉ DOMÁCÍ PODÁVANÉ S ROZUMEM. Snad je to i z celého ducha mého blogu cítit. 😊
Pak je tu ještě otázka alternativního, tzv. zdravějšího slazení. Možností, kterak nahradit bílý cukr, je celá řada, leč bohužel jsem mezi nimi nenašla ještě žádnou, za kterou bych se nebála bez obav postavit. Na děti je nikdo netestuje a dlouhodobé účinky různé “módy” vždy ukáže až čas. Nerada bych si pak rvala vlasy za to, že jsem doporučovala něco, co se projeví jako nevhodné. Navíc pak má člověk i tendenci tyto věci nadužívat (“je to zdravé přeci”), a za mě je opět přijatelnější cesta selského rozumu. SLADIT UMÍRNĚNĚ, vědoma si toho, že je to můj malý hřích, a tak se k němu také chovat. Navíc ti, kdož jsou pro nějaké konkrétní sladidlo zapálení, si mohou v receptu množství nahradit a nebo alespoň snížit.
Otázka dětské (nebo obecně lidské) obezity netkví v jednom receptu na bábovku. Je v našem způsobu uvažování, chování, výchovy. Nemůžu se zavděčit všem, ale snažím se, aby na blogu našel inspiraci každý. Vážím si toho, že většina z vás to chápe. 😘
Tak ještě lehké názorové pokračování ke kauze sladkosti a pečení na blogu. Když jsem psala první příspěvek, ani jsem to nemyslela tak horečnatě, jako to vyznělo nebo jak jste si to vyložili. Chtěla jsem svůj postoj prostě jen vysvětlit. Každopádně přišlo spustu krásných slov podpory i souznění, za které vám moc děkuju. ❤️
S velkou většinou z nich se ztotožňuju. Byly tam ale i takové, které psaly něco urážlivého o biomatkách, o tom jak děti cukr potřebují, a jak ty striktnější maminky zapláčou, až jejich děti půjdou do školky a budou jíst ty buchty. Tak proti tomuto bych se teda zase chtěla vymezit.
📌 Neodsuzuju BIO – naopak, ve většině případů to má smysl a pokud by to bylo více finančně možné, sama bych si bio život představila ráda. Nálepka biomatka jako něco urážlivého se mi nelíbí už vůbec. Bio je způsob přirozeného hospodaření, neznamená to jíst kořínky a nepoužívat mozek. On bio může být i bůček. 😊
📌 Nezdá se mi jako dobrý nápad vést stravu ve stylu – až půjde do školky, bude tam jíst prasárny a tudíž je na to třeba dítě připravit, aby pak nemělo šok. Dokonce padnul i dotaz, jestli je nějaký výzkum, zda tyto “omezované” děti přechod nesnáší hůř. Každý odborník jistě potvrdí, že základ si dítě tvoří zejména do věku tří let, ať už jde o výchovu či stravu. A dát mu dobrý základ, na kterém pak může stát, až doba kvalitativně slabšího stravování přijde, je přeci něco velmi pozitivního, nikoliv negativního.
📌 A ne, děti cukr vážně nepotřebují. Děti potřebují sacharidy, nelze je ale označit slovem cukr a nasypat do jednoho balíku. Kvalitní sacharidy dávají tělu energii, takže ano, ty jsou samozřejmě nezbytné. Nelze ale mít pocit, že bez buchty dítě energii mít nebude, pokud dostane jiný sacharid. Kvalitnější bude samozřejmě lepší. Na druhou stranu to ani neznamená, že když si dá buchtu a pak ji spálí přiměřeným výdejem, že se zhroutí jeho výživa. Opět je to na dobrém základu, který občasná umírněná sladkost nemůže rozhodit.
Za mě asi takto. Nejsem prostě pro extrémy na žádnou stranu. Mír, ženy! ☮️
S vaším postojem souhlasím, ale myslím, že se vůbec nemusíte obhajovat. Přeci nikoho nenutíte číst váš blog a vařit vaše recepty….
Štěpánko, vím a také si to myslím, ale bohužel si to nemyslí všechny, tak abych pořád s někým neztrácela energii, radši se vyjádřím jednou pořádně 😉 Díky za podporu! B.
Dobrý den, a taky je tu ještě jedna věc. Váš blog nečtou jenom maminky. Já sama maminka nejsem. Jsem normální holka, která žije ještě s rodiči. Jsem nevidomá a jenom hledám inspiraci na sladké recepty a smoothies a když je potřeba, trošku si nějaký ten sladký recept poupravím třeba výměnou normální mouky za špaldovou nebo místo cukru dám například březový cukr nebo čekankový sirup.
Baru, díky za milou zprávu, mám radost, že recepty slouží všem a že jsou vám inspirací, i když nemáte děti. Ono ostatně je to v životě i tak, že co je dobré pro děti, je dobré pro nás všechny, že. 🙂 Přeju vám hodně zdaru v kuchyni a ať vám láska k vaření vydrží. 🙂 B.