Recenze: Vývary Gallina Blanca

Vývar je základem kuchyně. Toto pravidlo rozhodně uznávám, a proto si sama pravidelně domácí vývar či bujón připravuju, a také ho i hojně využívám v blogových receptech. Mnozí z vás se na mě ale obrací s dotazy, jak to udělat a jak recepty vařit, pokud tolik času nebo kuchařských ambicí jako já nemají. Jestliže mezi takové lidi patříte a čas od času se vám stane, že domácí vývar prostě není k dispozici, je následující recenze přesně pro vás 🙂

Když jsem si poprvé přinesla tyto vývary domů a nadšeně vás o tom informovala na facebooku, následovala vlna komentářů. Většina z nich byla naštěstí pozitivní, avšak našly se i takové, které tolik příjemné nebyly. Mohla jsem si je brát osobně, a mohla jsem se třeba taky vzdát a recenzi odmítnout, ale řekla jsem si, že se k celé věci postavím čelem. Byla jsem to totiž já sama, kdo v nich viděl možnost pro ty, kteří hledají rozumnou a pro zdraví i peněženku přijatelnou kupovanou alternativu, a kdo se k recenzi vlastně dobrovolně přihlásil. A řekla jsem si taky, že právě ony negativní komentáře, obavy a předsudky využiju k tomu, abych je v následujících řádcích rozebrala, případně i uvedla na pravou míru. Jak to tedy s vývary je?

Co je v nabídce?

Čtyři základní druhy vývaru – hovězí, kuřecí, zeleninový a kuřecí se sníženým obsahem soli (zde je množství soli staženo na méně než polovinu). Doporučená cena za masové vývary je 69,90 Kč, zeleninový pak můžete koupit za 59,90 Kč. Pro ty, kteří mají skutečně malou spotřebu, je v nabídce ještě kuřecí vývar duopack (2× 0,5 l) za 74,90 Kč. Koupit je můžete na Deli4you.cz, a také v síti supermarketů Tesco a Makro.

Co je ve složení?

Voda, zelenina a maso. Překvapivě 🙂 Pak samozřejmě ještě koření a sůl, případně přírodní aroma či masový extrakt (v závislosti na konkrétím druhu). Tím jsme vlastně hotovi.

Glutamáty? Nene. Konzervanty? Nene. Jiná éčka? Nene. Ztužené rostlinné tuky? Nene. Palmový tuk? To víte že nene. 😉

Jeden z kritických komentářů napadal i stopy vajec, na které je na obale upozorňováno. Důvod bude pravděpodobně především opatrnostní, neboť v závodě se vyrábějí např. i těstoviny a další výrobky, u kterých se s vejci pracuje. Sám vývar se navíc často čistí bílkem, jenž posbírá nevhodnou sraženinu, kterou může bílkovina při vaření vytvářet, i toto tedy může být důvodem pro toto informativní označení.

Jak je vývar vyráběn?

Vývar se vyrábí vlastně úplně stejně jako doma, jen v mnohonásobně větším množství, konkrétně tedy v tisícilitrových nádobách. Základem je čerstvé maso a zelenina (celer, brambory, cibule, mrkev, pórek), které se společně vaří tři hodiny. Poté následuje proces pasírování, díky němuž se také vývar zakalí (není tedy čirý tak, jak ho známe, ale zase je díky tomu chuťově intenzivnější). Hotový vývar se pak okamžitě konzervuje do tetrapackových obalů. Celý proces výroby probíhá v závodě ve Španělsku.

Jak je možné, že vydrží konzervovaný bez chemie?

Vývary jsou v krabicích konzervovány metodou sterilace, tedy teplem. Horké se zkrátka zavaří do sterilovaných obalů a ihned uzavřou. Tato metoda ostatně není pro hospodyňky nic neznámého, neboť jde o stejný proces, jakým zavařujete zásoby na zimu, například v podobě kompotů, marmelád či různých jiných zavařenin.

Nepřichází jídlo o cenné látky?

Ne. A to ani tehdy, pokud je obsah vařen či sterilován při teplotě nad 100°C. Nejpřínosnější složkou vývaru je totiž bílkovina, která ani při vyšší teplotě svou hodnotu neztrácí. Ostatně, pokud by tomu tak bylo, maso by nemělo smysl konzumovat, neboť ho (až na výjimky) vždy tepelně opracováváme při vysokých teplotách, syrové pro nás naopak může být i nebezpečné.

Je vývar v tetra-packu skutečně neekologický?

„Další věc v krabičce, další odpad!“, četla jsem v některých komentářích. Podle mě je ale potřeba se na a celou věc podívat trošku více komplexně. Ano, po použití vývaru zůstane na světě obal, kterému byste se v případě domácí nádoby vyhnuli. Ovšem – pokud nejste vyloženě soběstačné hospodářství, na výrobu domácího vývaru také vyprodukujete celou řadu odpadu. Maso přinesete ležící na plastové vaničce, zeleninu si v supermarketu úhledně zabalíte každý druh do samostatného igelitového sáčku a na nákup si s velkou pravděpodobností dojedete autem. A jaká je ekonomika a dopad na životní prostředí při samotném vaření? Jistojistě je levnější i ekologičtější uvařit tisíc litrů vývaru najednou, než vařit po troškách tisíckrát litrový hrnec. Pak je tu samozřejmě ještě otázka dopravy, ovšem i ona mrkev na ten domácí k vám dost možná cestovala přes půl světa. Je to trošku paradox doby, ale takto běžně žijeme a fungujeme, přijde mi tudíž nefér svalit všechnu vinu na nebohou tetrapackovou krabičku, byť nepopírám, že krabička odpadem je.

Pár osobních praktických poznatků

Pokud se vývar rozhodnete použít, na skutečnost, že zkrátka není sklovitě čirý jako ten domácí, se musíte předem připravit. Pokud se ale přes tento psychologický pocit přenesete, zjistíte, že je to opravdu jen otázka vizuální. Já osobně vývar téměř výhradně dále zpracovávám, používám tedy do různých jídel, a tak je mi otázka čirosti vlastně úplně jedno, neboť ho stejně do nějakého jídla jen „schovám“.

Jeho síla je dle mé chuti zcela akorát a zhruba odpovídá té, jakou si připravuji sama. Slanost je pro mě spíše výraznější, ovšem nemyslím tím, že by byl vývar přesolený, jen samostatně je mé chuti bližší spíše varianta se sníženým obsahem soli. Je to ale o individuální  chuti a zvyku, hodně záleží na tom, jak moc kdo solí, a při použití do vaření (tedy ne přímo podávaný jako polévka) je vlastně intenzita slanosti i žádoucí (netřeba pak jakkoliv dosolovat nebo dochucovat). Oproti přírodnímu je vůně intenzivnější a vzbuzuje tudíž méně přirozený dojem, ovšem typickou kostičkovou pachuť nečekejte (a že na ni mám čumák skutečně přecitlivělý).

Otevřený vývar můžete skladovat v lednici 4 dny (vyzkoušeno, že skutečně vydrží), případné přebytky můžete i zamrazit (doporučuje se 1 měsíc, neměla bych obavu ani o něco déle). Cenově v porovnání s konkurencí nevychází vůbec špatně, je asi o polovinu levnější.

Můj závěr

Jak jsem napsala již v úvodu tohoto článku – pokud jste ten typ člověka, který nepotřebuje absolutně vše domácí, vývar je pro vás stále nedostižitelnou metou a zároveň vám není tak úplně jedno, co jíte a hledáte tedy nějakou kupovanou alternativu, tento vývar je přesně pro vás. I pro ty, kteří se výroby domácího nebojí, ale zároveň mají rádi nějakou tu železnou jistotu v zásobě, může být účinným pomocníkem. Oproti domácímu budete muset vždy spolknout nějaký ten kompromis, ale za mě jich v tomto případě není zdaleka tolik, abych si nedokázala reálnou využitelnost tohoto vývaru v kuchyni představit a pro výše uvedené případy jej tedy mohu doporučit.

recenze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *