Spolupracuji

„A jéje, zas dělá reklamu, no ta je určitě ve vatě. To bych si tak chtěl/a taky žít, plácat kraviny na internet a vydělávat za to horentní sumy, jenže já musím chodit do práce…“ 

Jestli jste se v téhle myšlence poznali a nebo vás prostě jen zajímá, jak to mám se spolupracemi a jestli jsem chodící reklama, nebo se dá mému názoru a doporučení věřit, budu moc ráda, když mi dáte možnost vysvětlit vše na následujících řádcích. S kým tedy spolupracuju a co z toho mám?

Kde jsem mohla být a kde skutečně jsem?

Na úvod všeho bych vás chtěla uvést do své rodinné a také finanční situace. Mám vysokoškolský titul a vzdělání v ekonomickém oboru. Pokud bych nebyla „full-time“ bloger, byla bych dnes dost možná (snít můžeme, že? :)) na vyšší manažerské pozici a pobírala tomu adekvátní plat. Život mě ale odvál sem – k blogování, vaření a malým dětem. Dnes je ze mě OSVČ, která má povinnost si sama platit sociální, zdravotní i daně. Snad vás nepřekvapí, že to není málo, a že nikoho fakticky nezajímá, jestli jsem si na zálohy vydělala nebo ne. Ačkoliv tuhle svobodu času a rozhodnutí miluju, je svým způsobem i velmi limitující a svazující – zkuste si s malým dítětem žít v nejistotě, jestli budete mít tenhle měsíc na všechny složenky. Ač věřím, že mnoho šikovných influencerů se svými aktivitami na sítích dokáže skutečně velmi slušně živit, já jsem finančně spíše stále na mateřské a u blogování nezůstávám ani tak kvůli penězům, jako spíš kvůli dceři – abych mohla svůj čas přizpůsobit jí a být s ní ve věku, kdy mě ještě hodně potřebuje.

Blogování nejsou lacinné peníze bez práce

I kdyby to tak skutečně bylo a já za své recepty a příspěvky brala horentní sumy, ani tak mi to nepřijde jako důvod k odsuzování. Pojďme si říct, jak vzniká takový jeden „obyčejný příspěvek“, který vy během pár vteřin přeletíte a přepnete na další.

  1. Základem je nápad. Psaní receptů je svým způsobem tvůrčí činnost, která nejde vždycky na lusknutí prstem. Člověk prostě nemá vždycky náladu vyvářet, experimentovat, často ztrácí inspiraci. Někdy o receptech přemýšlím celé dny i měsíce a vše ladím teoreticky předtím, než začnu reálně vařit. Pokud se budeme bavit o placených spolupracích, pak onomu nápadu předchází ještě nějaká ta komunikace a hodně vyměněných telefonátů či mailů, kdy s protistranou domlouváme, jaké jsou vlastně představy a co budu vytvářet. Když to hodně skrouhnu, počítám 1 hodinu.
  2. Samotné vaření. Ačkoli se snažím o recepty jednoduché a rychlé, k samotné době vaření je potřeba připočíst ještě přípravu a taky riziko, že se něco nepodaří podle plánu. A taky úklid, ten věčný a nekonečný úklid. Připočítávám další 1 hodinu.
  3. Foodstyling a dekorace. Nejsem mistr řemesla a focení pro mě opravdu neznamená „polož talíř, cvakni a hotovo“. Ostatně ani pro profesionála ne. Jídlo jen tak plácnuté na talíř by vás ani nelákalo k vyzkoušení a protože jíme očima, je potřeba řešit celou kompozici opravdu do drobných detailů, což samozřejmě zabírá čas. Budu časově skromná a připočítám další 1 hodinu, i když se musím přiznat, že mi to často trvá i déle.
  4. Úprava fotky. Snad vás nepohorším ani nepřekvapím, když řeknu, že bez úprav to opravdu nejde a že od cvaknutí spouště je ještě docela dost práce na tom, aby fotka vypadala co nejvíce mňam. Kolikrát si musím pětkrát promnout oči a dvakrát přeleštit brýle, než se doberu přijatelného výsledku, takže 1 hodina uběhne ani nevím jak.
  5. Sepisování receptu a příprava na sociální sítě. To je pro mě popravdě největší opruz. Mám uvařeno, spokojeně to odpočívá v mém bříšku a já bych si tak chtěla hodit nohy nahoru, jenže to nejde. Nejdřív je potřeba uklidit borčus v kuchyni, a hned potom ještě zatepla sepsat recept. Protože co si nenapíšu, to nevím. Pak mě ještě prudí Facebook, nenačítá úvodní fotku, předělávám to třikrát, než to konečně přechroustá. Máme tu další 1 hodinu, zpravidla dost noční hodinu.
  6. Čekání, to nekonečné čekaní. To už sice žádnou mou přítomnost a práci nevyžaduje, ale znáte to – něco nadšeně vytvoříte, plní optimismu to hodíte na sítě a ono… NIC. Nikdo vám to nekomentuje, vy propadáte v paniku, že se to nikomu nelíbí. Takže to stále obnovujete v zoufalé naději, že si to cestu do světa najde. Často nenajde a předchozí hodiny padly naprázdno. A když máte štěstí a svět vám to objeví, je dost možné, že si pod tím přečtete kritiku, jak jste to udělali špatně. Nicméně protože máte dobré srdce a čisté svědomí, stejně u toho sedíte, dokola odpovídáte a obhajujete se, protože to neumíte nechat být. A když to publikum přijme pozitivně, tak u toho stejně sedíte taky a odpovídáte na dotazy ohledně toho, jak se to vaří nebo kolik z toho bude porcí (ačkoliv se maximálně snažíte, aby to všechno bylo napsáno už v receptu :-)). Nepočítám to, ale je to tak půlka života 🙂

Sečteno a podtrženo = jeden recept mě stojí tak pět hodin práce. To už časově vydá za více než poloviční úvazek. Za kolik byste práci na půl úvazku dělali vy? Já ji dělám ve většině případů zcela zadarmo. A to ještě s absolutní nejistotou výsledku. A proto občas potřebuju udělat výjimku a udělat takovou práci i za peníze, abych zaplatila nutné náklady a mohla se s vámi i nadále bavit zadarmo. A nebo taky můžu jít zpátky do práce ve svém oboru, vydělávat víc, a prostě nedělat recepty. Ony daně a složenky se totiž neptají, jestli je můj morální kredit zaplatí. Zatím jsem stále ještě pro to první, a i proto věřím, že budete mít trošku pochopení.

Když už na nějakou spolupráci kývnu

To, že jsem dala nějaké konkrétní spolupráci zelenou ještě neznamená, že neprošla žádnými kritérii a že jsem se pro peníze upsala ďáblu bez ohledu na následky. Zaprvé jsem si vědoma možnosti svého vlivu, a za druhé jsem si jistá tím, že ani sebelíp placená špatná reklama mi nikdy nezaplatí ztrátu vaší důvěry. Co tedy musí každá spolupráce splňovat:

  • Produkt musí mě samotnou oslovit, musím si ho oblíbit, musím mu věřit a musí se slučovat s mým myšlením a pojetím blogu.
  • Pokud produkt sama nepoužívám a neznám, vždy trvám na možnosti nezávazného vyzkoušení. Až když projde tímto sítem, je možné se začít bavit o spolupráci.
  • Nikdy si nenechávám nic diktovat. Samozřejmě vyjdu vstříc s frázemi pro vyhledávání či použitými hashtagy, které jsou potřeba k propagaci, neodsouhlasila bych ale spolupráci, u které by si někdo vynucoval co mám psát či jak to mám hodnotit. I placené recenze jsou vždy nezávislé.
  • Spolupráce před vámi nikdy netajím. Uvádím například že „mě oslovila firma XY“, či že „jsem měla na testování tento výrobek“ a podobně. Pokud je v textu uvedeno, že něco používám a doporučuji, není to žádný zastírací manévr k obhájení nějaké reklamy, ale skutečný fakt. V poslední době se tato skutečnost mezi blogery hodně propírala a tak jsem se rozhodla, že ačkoliv jsem se snažila být k vám vždy upřímná, odteď budu v rámci sociálních sítí používat i označování a hashtagy pro #spolupráci. Nejsem toho úplně zastáncem, ale snad to pro vás tak bude transparentnější. Stalo se mi totiž třeba i to, že jsem si koupila pro radost nové boty, nasdílela je do stories a pak dostala „výčitku“, proč nemám označenou spolupráci. Jednoduše proto, že se o žádnou nejednalo a šlo pouze o #doporučenízpřesvědčení, což jsem tedy začala nově také používat. Stejně tak to platí i o návštěvách různých restaurací či tipech na výlety – jsou to moje osobní doporučení určená pro zpestření a nedostávám za ně žádné peníze.

Jaké konkrétní spolupráce mám či jsem v minulosti měla

  • Slevomat – pro oddělení Rodina a děti jsme natáčeli sérii videoreceptů. Šlo o práci placenou, nicméně vzhledem k množství vynaložené práce bych ji označila spíše za placenou symbolicky. Z mé strany ani nešlo o finance, nýbrž o velkou životní zkušenost a příležitost, kterou jsme si s Kájou hodně užily.
  • Disney Channel – i pro tento pohádkový kanál jsem dělala již několik zakázek. Začínali jsme videorecepty, pokračovali textovými, dělali jsme i článek do novin a nějaké soutěže. Spolupráce to byla placená, opět ale pro mě mnohem důležitější z hlediska příležitosti.
  • Rohlik.cz – pokud odebíráte Rohlíkový newsletter, možná jste v něm potkali nějaký můj recept. Spolupráce je to placená, spíše drobného a nezávislého charakteru.
  • Lidl – společně máme přátelské vztahy, které nejsou ničím podmíněné. Občas dostanu milou pozornost v podobě balíčku či dárku pro Karolínku a je na mě, jestli se s vámi o to podělím či ne. Máme za sebou i jednu větší placenou akci v rámci vánoční kampaně #Santaclara.
  • Tefal – jako každá hospodyňka uvítám občas nějaké to nové udělátko do kuchyně, které mi Tefal čas od času pošle. Jde o spolupráci za barter, kdy já výrobek otestuju a zrecenzuju, poté mi zůstává.
  • ATI Delicates alias Vývary Gallina Blanca – tato spolupráce je pro mě záležitost tak trošku patriotská. Firma totiž sídlí v naší malé vísce a byla jediná, kterou jsem kdy sama aktivně oslovila. Prostě proto, že se mi líbí produkty, které nabízí, a taky proto, že jsem chtěla podpořit tu naši malou místní ekonomiku. Fakt je ten, že jste mě hodně překvapili, když jste tuto spolupráci přijali s kritikou, já si za ní ale stojím a pokračujeme v placené spolupráci i na dalších produktech.
  • Kitl Syrob – s Kitlem se velmi dobře spolupracuje, protože přichází s novými sezónními nápady, díky kterým si osvěžím repertoár. Jde o spolupráci placenou a nárazovou.
  • Index zdraví – byla tříměsíční placená spolupráce v podobě ambasadorství a pro mě opět velká škola a příležitost.
  • Panzani – je spolupráce, která aktuálně běží. Jde o honorovanou spolupráci na tři měsíce.

Výčet samozřejmě není absolutní a doufám, že ani konečný, ale pro vysvětlení mého fungování v oblasti spoluprací snad postačí. Pokud byste i přesto pociťovali jakoukoliv nejistotu, svou obavu se mi určitě nebojte napsat a ráda vám objasním třeba i konkrétnější otázky. Někdy je pro mě opravdu hodně těžké zavděčit se všem, ustát všechny myšlenky, které vás provází a domyslet všechny negativní důsledky, které z nich můžou plynout. I přesto se nepřestávám snažit a stále se učím. Myslím si, že nejdál člověk dojde s otevřenou myslí i srdcem a přesně takto se snažím žít – v blogerském i soukromém životě 🙂

A teď ještě troška charity, protože i reklama může být prospěšná a mít pozitivní dopad. 😉

Zajíček na koni, o. p. s.


Zajíček na koni, o.p.s. pomáhá pomocí kvalitních terapií jízdou na koni, provozem kavárny, integračních pobytů a sportovních aktivit trvale zlepšovzajiceknakoni_logoat fyzický a duševní stav handicapovaných a znevýhodněných lidí a podporuje funkčnost rodiny. Chceme dosáhnout, aby se rodiče svým dětem intenzivně věnovali, a aby zdravé děti vnímaly děti handicapované jako sobě rovné.

S Mámou v kuchyni Zajíček spolupracuje na různých výzvách, v rámci kterých se snaží šířit informace o projektu „Ježíškem po celý rok“. Ten má za úkol plnit četná dětská přání, a jelikož mnohým z těchto dětí schází kvalitní a trvanlivé svačiny, bude se v budoucnu spolupráce věnovat především tomuto tématu. Výzvy tak pomohou spojit lásku k jídlu a vaření s užitečným přínosem pro děti, které potřebují pomoci. Mimo to je charitativní kavárna AdAstra, ve které Zajíček zaměstnává handicapované či na trhu práce jinak znevýhodněné lidi, také příjemným domovským prostředím pro pořádání kurzů Mámy v kuchyni.