Ohlédnutí za Foodparade 2015

Letos jsme žrádelních festivalových akcí obrazili hned několik. Všechny byly prima, všem vyšlo skvělé počasí i atmosféra, ale Foodparade mezi nimi vždy bude srdcovou záležitostí, a to nejen proto, že jsem dostala cennou příležitost zúčastnit se této akce i jako jeden z kuchařů.

Pohled zevnitř 🙂

Můj výstup proběhl v sobotní dopoledne, začátek byl naplánován na 11:00 hodin. Říkala jsem si – krásný čas. Bude před obědem, areál se začne pomalu plnit, a navíc, jako za Prahou bydlící budu mít alespoň čas na cestování. Vyráželi jsme poměrně dlouho dopředu, chtěla jsem být na festivalu dříve a rozhlédnout se. Noo.. Znatelně jsem pocítila, že už je to delší čas, co jsem v Praze žila, neboť dopravní situaci jsem opravdu značně podcenila. Na festival jsme dorazili těsných 10 minut před začátkem, a navíc jsme poměrně chaoticky hledali Foodiestan, ve kterém měl můj blok proběhnout. Je to ostatně taky jediná moje osobní výtka organizaci festivalu, neboť náš stan byl umístěn až úplně na konci, ač v tom pravděpodobně byl nějaký záměr. V průvodní mapě byl navíc zapsán ve výpisu restaurací, což jsem samozřejmě nepředpokládala, a tudíž přehlédla. Bohužel ani personál nebyl příliš informován, a tak nás navedla až čtvrtá z hostesek, které jsme oslovili. Naštěstí můžu tuto fázi příběhu ukončit happyendem, protože stan jsme nakonec našli a nastoupila jsem snad i podle harmonogramu.

zdroj: Foodparade.cz
Svůj blok jsem začala pidi mini přednáškou o tom, které potraviny jsou pro děti nevhodné a proč. Většinu času jsem ale chtěla věnovat vaření, takže šlo opravdu o rychlý průlet informačním minimem. V zábavnější části u sporáku jsem pak vařila následující menu:

  1. Polévka z červené čočky s krupicovými noky (recept ZDE)
  2. Cizrna na paprice (recept ZDE)
  3. Domácí pribiňáček (recept ZDE)
Atmosféra byla velmi přátelská a kontaktní, takže ani omezené podmínky vaření ve stanu nebyly žádným nepřekonatelným problémem. Bordelářce, jakou jsem já, sice trošku chyběl přívod vody a alespoň odkládací dřez, takže na mé zmatené pobíhání kolem sporáku a hledání vhodných propriet či odkladových ploch musel být celkem veselý pohled, ale kolemjdoucí byli naštěstí tolerantní. Někteří se i zastavovali, ptali a komunikovali, dokonce se našlo i pár vytrvalců, kteří vydrželi celý můj výstup od začátku až do konce, což je pro mě velkým potěšením. Největší radost mám ale z toho, že se všechno uvařené jídlo rychle rozebralo, vše se do puntíku snědlo, a dokonce se někteří lidé i vraceli se slovy pochvaly. Některé maminky chválily dokonce i za své děti, kterým prý také chutnalo. Je to pro mě největší odměna a já vám za takovou báječnou podporu moc děkuji. Stejně tak bych ráda poděkovala i organizátorům festivalu v čele s moc milou Janičkou Duffkovou za to, že mi dopřáli tak cennou zkušenost a velký životní zážitek. Děkuji, děkuji, děkuji! 🙂

P.S.: Za fotodokumentaci a také morální podporu děkuju trojlístku rodiny Vávrových ;-*

Pohled zvenčí 🙂

Pokud semtam některý food festival navštívíte, určitě už to znáte. Na nějakém vhodném veřejném prostranství, často v parcích nebo zahradách, jsou rozmístěny různé stánky, ve kterých si můžete dopřát jak teplé jídlo od špičkových restaurací, tak i nějaké drobné dobrůtky od nadšenců a blogerů, často bývají přítomny i stánky s různými trvanlivými potravinami, jako jsou například marmelády, pesta, uzeniny, paštiky či jiné domácí kulinářské počiny. Většinou si jídlo odnesete na plastovém nebo papírovém tácku a sníst ho musíte plastovým příborem. Často se tak stává, že po okolí jsou rozházeny různé odpadky (protože lidi jsou prostě nepochopitelní čuníci), navíc co si budeme povídat, plastové nádobí poněkud kazí gastronomický dojem. Foodparade je v tomto jiná. Kolem prodejních prostor byla řada míst k sezení i stání, dostatek odpadkových košů, k dispozici byly i piknikové louky, daly se zapůjčit i deky. Jídlo se servírovalo na keramické nádobí, pilo se ze sklenic a jedlo se klasickým kovovým příborem. Po areálu se pohybovalo hojné množství hostesek, nebo chcete-li číšnic, které odložené nádobí sbíraly a do stánků doplňovaly nové. I stoly byly prostřené bílými ubrusy a na festivalu tak díky tomu vládla noblesní, avšak ne snobská, atmosféra. Sociálních zařízení bylo dostatek a byly rozmístěny v několika místech areálu, takže nebylo nutné obíhat celý prostor kvůli návštěvě toalet, na které se navíc nestála ani fronta, což také nebývá obvyklé. K dispozici byl i dětský koutek, kde si mohly děti malovat, vyrábět či hrát na koberci s hračkami. Za děti mi chyběla snad jen nějaká atrakce pro lepší fyzické vybití, třeba nějaký skákací hrad nebo malé hřiště, na kterém by se i moje dosti živá čečetka vyřádila :))
Co se nabídky jídel týče, byla asi nejpestřejší z těch, které jsem zažila. Je pravda, že jako velký milovník jídla si vždy vyberu všude, resp. spíše nikdy nevím, co si vybrat první. A Foodparade mi to v tomto směru vůbec neulehčila. Jelikož rozpočet matky na mateřské je poměrně omezený, vždy mě mrzí, že nemůžu ochutnat vše, co bych si přála, a festival si víc užít se sklenkou vína v ruce a nacpat se až k prasknutí, ale i tak jsem za své chefy ze vstupenky získala hodně zajímavé muziky pro své chuťové buňky. Rozhodla jsem se jít cestou netradičních degustací a ochutnávat to, co si sama doma uvařit neumím, takže jsem mimojiné nakonec ochutnala guláš z osla, steak z bizona, paštiku ze šneků, a kdyby mi moje malé nenažraňátko nechalo alespoň jednoho, ochutnala bych i nějakého toho cvrčka. S maminkou, která mě na festivalu doprovázela, máme velkou slabost pro arabskou kuchyni, takže jsme přidaly ještě falafelový wrap s lilkovou náplní, nechyběla samozřejmě ani sladká tečka v podobě poctivé zmrzliny, limonáda z růží a také sklenka čerstvého burčáku. 

 falafelový wrap, kořeněný lilek, citronovo-česneková emulze + bezová limonáda s růžemi
maminka si pochutnává na oslím mase 
steak z bizona, demi-glace z višní, julienne zeleninka
můj cvrček se cvrčků nebojí :))
Ke koupi bylo i spousta jiných originálních lahůdek, například mě zaujal ještě dančí ořech, kýta z divočáka, slávky s fenyklem, pikantní červi na chilli, husí foie gras, tatarák z kachních prsou nebo becherovková a čabajková zmrzlina. I milovníci klasiky si jistě také vybrali, lákavě třeba vypadala čtvrtka krávy, která se fascinujícím způsobem rožnila a odkapávala tu úžasnou nezdravou a voňavou mastnostu na nové brambory, které se opékaly hned pod ní. Dát jste si mohli i tisíc druhů slaných koláčů, steaky různých podob, malinkaté burgery a domácí sušenky, perníčky či zákusky. Zkrátka a dobře, bohatá plejáda fantastických a originálních dobrot.

Jediné, co mně jako mamince citelně chybělo, a je to obecně problém všech food festivalů, je strava zaměřená na děti. Chápu, že festival je většinou přehlídkou (báječných!) delikates, zpravidla ale tato jídla nejsou úplně nejvhodnější pro malé děti. Těm nejmenším přinesete skleničku či je případně docela snadno opijete rohlíkem :), těm větším už se ale krvavý steak zakazuje těžko. Tak kdyby náhodou, já a moje vařečka bychom se na tuto pozici klidně pro příště hlásily ;)) I když.. z mé strany příště v dalším ročníku Foodparady bude určitě, ať už zvenčí nebo zevnitř. 

Díky za nádherný gurmánský zážitek a za rok rozhodně naviděnou! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *